Březen 2007

Drabble - Příprava na bál

28. března 2007 v 18:07 | Eridan |  __Drabble__
Zadání od Mysteria-Angel
  • Postava: Kornelius Popletal
  • Slova: rtěnka, copánky, azbestová izolace
  • Žánr: romantic

Nekončící marnost

25. března 2007 v 23:35 | Eridan |  __Verše__
Deníkový zápis 10.11.2003

Nic se nezměnilo

22. března 2007 v 17:31 | Mysteria |  __Jednorázovky__


Seděl za stolem v Přípotoční ulici číslo 23 a naslouchal pravidelné londýnské relaci. Seděl tak skoro celé dopoledne i přesto, že věděl, že poslouchá zbytečně. Čas od času rozpoznal mezi jednotlivými zprávami nepříjemně povědomé zmínky, ale to už ho nemuselo zajímat. Přesto poslouchal. Po tom všem mu to nemohlo být jedno, některé rutinní věci nezmění ani čas. "Na Náměstí svatého Thomase byla včera nalezena mrtvola mladé ženy, příčina smrti dosud není známa, Londýnská policie..." utnul v půli ten neosobní strojený hlas. Zbývalo mu sotva pár minut do odchodu. V továrně na náhradní díly netolerují pozdní příchody. Prohlédl se v zrcadle a prsty zkusil zkrotit neposedné rozčepýřené vlasy. V tom se nijak nezměnil. V tom jediném se nezměnil. Prohlížel si nepřirozeně hluboké vrásky, pohublý a bledý pětatřicetiletý obličej. Kdo by to byl řekl, že tato tvář patří chlapci, "který přežil", že takto dopadne Vyvolený. Na stolku v předsíni se válel štos neotevřených úředních obálek nadepsaných výrazně Pan Harry Potter a pod jménem červený nápis: Urgence. Zajímaly ho jen pramálo. Zrak mu znovu bolestně zabloudil k malé fotografii na stolku. Nebyla na ní ale dvojice spokojených mladých manželů, nýbrž rozesmátá zrzavá dívenka. Usmívala se stále stejně už skoro celých 20 let. Tentokrát už s ním nelomcoval vztek. Mladická nerozvážnost a horká hlava se postupem let přerodila jen v nekonečný smutek. Vrátil omšelý rámeček zpátky na své místo. Byl již značně poškrábaný tímto každodenním rituálem. Zapadl do šuplete mezi další a pohřbil pod sebou pár společných fotek, na kterých se šťastně usmívala trojice přátel. Kromě nich byla celá zásuvka přeplněná dalšími starými obrázky. Fotografiemi lidí, kteří by za hubeného chlapce položili život. Nezůstal ani jediný z nich. Došli svého předurčení. Je to dostatečně velká daň za vykoupení zbytku světa? Nevěděl. Stal se loutkou v nelítostných rukou osudu. Vražedný nástroj zrozený k likvidaci muže, jež ohrozil celý svět. Nikdo se neptal jestli to chce skutečně udělat, kolik je ochoten obětovat. Vlastní život, rodinu, přátele... Osud nezájímá ani jediné z nich.

Ztěžka oblékal oblíbený a již značně obnošený černý kabát. Měl ho tolik rád možná proto, že vzdáleně připomínal jeho starý školní hábit. Jakékoli předměty vážící se k minulosti už neexistovaly. Stejně jako ona slavná hůlka, která ukončila život jednoho z nejtemnějších černokněžníků všech dob, skončila v popelnici před domem. Od té chvíle žil už jen napůl. Princ dvojí duše.. ta druhá půle zemřela spolu s Pánem zla a zanechala jen prázdnou skořápku v předčasně vyspělém těle. Vyšel do chladného podzimního rána a kráčel mudlouvskou ulicí vstříc mudlovské práci v obyčejném mudlovském dni. Uběhlo skoro dvacet let a nic se nezměnilo, objevila se nová zla a jejich noví představitelé rozhodnutí podmanit si svět. To už ale nebyl jeho problém, to je starost jiných...

Proč?

20. března 2007 v 18:18 | viwian |  __Drabble__
Proč ? Položili jste si tuhle otázku ? Jistě . Stejně jako já určitě tisíckrát.

A ono stále prší

18. března 2007 v 19:16 | viwian |  __Jednorázovky__
Jelikož se to tady už pár dnů pohybuje na jakési prázdné úrovni , zkusila jsem napsat jednu jednorázovku . Není úplně nejlepší , ale snaha se snad taky bere v potas:-)

Vítej

11. března 2007 v 21:04 | viwian
Vítej poutníče, jež jsi svými kroky zavítal do země prokletého tria.