Kapitola 11.

13. října 2007 v 19:01 | mysteria |  Černý smaragd

Tak se zase po delší, nebo spíš hodně dlouhé době hlásím s kapitolkou k Černému smaragdu. Na naší třetí grácii toho vyšlo víc než dost, pro jednoho člověka práce nad hlavu a tak jsem se rozhodla trochu poposunout děj. Snad to nebude moc vadit, omlouvám se.

Naposledy jsme opustili naše hrdiny na neznámém poli, kam propadli tajemným obloukem na odboru záhad. Zde se Remus a Minerva naprosto nečekaně střetli s úhlavním nepřítelem, s nímž je pojí jeden a tentýž cíl. A aby toho nebylo málo, vlastní Severus Snape narozdíl od nich předmět, díky kterému se může bez problémů vrátit zpátky...




"K zemi!" zakřičel z ničehonic Remus tak nahlas, že Minervě málem praskly ušní bubínky. Sotva stačila porozumět obsahu těch dvou slov, když ji dotyčný jedním mohutným skokem na zem skutečně srazil. To samé, jen v lehce elegantnější podobě provedl Snape a zahučel do obilných klasů.

"Co to u Merlina provádíš?" rozčilovala se zpod Lupinova těla zalehnutá profesorka a pokoušela se ho odvalit stranou.

"Chceš mě snad před tím zrádcem chránit vlastním tělem?" zapochybovala bez dechu.

"Minervo, dostali jsme se do doby, kdy jsem studoval!" překotně vysvětloval zadýchaný Lupin a lehce se poodvalil, aby se jí dostalo též trochu toho vzduchu.
"Ta skupinka.... to jsme James, Sirius a já!! Nesmí nás za žádnou cenu vidět!"

Výraz, který se objevil v Minervině tváři by se dal s klidem přirovnat k obrazu naprostého nepochopení a dezorientovanosti.
"Ale mysleli jsme přece při přesunu na Siriuse Blacka... dospělého Blacka," nechápala.

"Hlasitěji by to nešlo?" Ozval se nakvašený sykot z vedlejšího lánu. Mezi obilnými stvoly jako velká černá skvrna prosvítal přikrčený Snape. "Ty raděj mlč!" Šlehla po něm Minerva pohledem, který samozřejmě nemohl zachytit.

"Ale to potom znamená, že je (náš) Sirius možná také tady," obrátila se znovu k Remusovi, tentokrát už šeptem.

Nad jejich hlavami se mezitím linul zvuk pomalu se přibližujících rozjařených hlasů.
"Teda já vám řeknu, jak se dneska Srabus tvářil to bylo k nezaplacení," doléhal k nim teď už zcela zřetelně rozesmátý hlas mladého Blacka, jakoby snad tušil, že se o něm právě mluví.

Z místa kde se černala shrbená postava se ozvalo temné zamručení.

"Hele, neslyšeli jste něco?" ustal najednou Jamesův smích. "Já nic neslyšel, ty jo?" otočil se Peter překvapeně na Siriuse.
"Ne. Cos tím myslel?"
"Já nevím.. prostě jenom. Zdálo se mi, že tu někdo je." zastavil se znovu James a s hranou ruky přitisknutou k čelu se rozhlížel kolem.

Skrývající se trojice se schoulila snad ještě víc, než bylo možné, jako by se chtěli doslova vpít do země. Pokud by je teď někdo sledoval z vrtulníku, kruh v obilí který utvořil zahučivší Remus by byl jistě těžce nenápadný. Dokonalý ufologický úkaz.

"Ty už jsi taky z toho věčnýho ponocování s Lily hotovej. Nikdo tady není prosímtě," zlehčoval kamarádovu domněnku Sirius.

Z pole se znovu ozvalo nenávistné mručení, tentokrát o poznání zdušeněji, jak se zakousl do vlastního rukávu. Žárlivosti zkrátka neporučíš.

"Ale..." nedal se odbýt Potter, ale kamarádi zjevně neměli zájem zabývat se ničím jiným, než vlastními pubescentními záležitostmi.

"Zapomeň na to." uzavřel to mladý Moony aniž by měl nejmenší tušení, že jeho o poznání starší a vrásčitější klon se teď krčí necelých 20 metrů od něj.

Jejich záda ještě ani nestačila zmizet mezi stromy, když se z pole vztyčila vysoká černá postava s hrstkou obilných smítek ve vlasech trčících žertovně do všech stran.

"Smradi!" ulevil si.
"Měl jsem to skončit už tenkrát. Byl by klid."

Remus už se také sbíral, stejně tak, jako mírně zvalchovaná Minerva. Ono, když na vás přistane vlkodlak není to nic dvakrát příjemného.

"Takže kde jsme to skončili? Plánoval jsem ti trochu poupravit fazónu Snape!" vzkřikl bojovně dotyčný atentátník a znovu už třímal v ruce hůlku.

"Ale no tak. Nemohli bychom se tentokrát domluvit jako inteligentní dospělí lidé?" mírnila ho Mc Gonagallová.

"Beze všeho. To by ovšem Lupin nesměl být malý nedomrlý spratek." uchechtl se Snape a jen tak tak stačil uskočit červenožlutému záblesku kletby.

"Dostaneš na frak tentokrát už podruhé, jestli se nepletu." vysmíval se protivníkovi Remus, když už se i Snape chopil obranného prostředku.

"Ale no tak pánové!" postavila se mezi ně s vykasanými rukávy jediná rozumná žena v těchto končinách.

"Všichni jistě víme, že naše vztahy nejsou nijak vřelé..." řekla a doprovodila tato slova jedním jedovatým pohledem směrem ke Snapeovi. "Ale tato situace je dosti frapantní a hlavně nejasná, proto se domnívám, že bychom mohli alespoň na malou chvíli zanechat sporů. Na místě, kde bychom mohli každým okamžikem zásadně ovlivnit budoucnost bude možná lepší spolupracovat..."

"Spolupracovat?" tázal se Snape, jako by to slovo slyšel poprvé, nebo ho alespoň v souvislosti s Bradavickými profesory už dávno vyřadil ze slovníku.

"Jistě, to je taková ta věc kdy..." začal Lupin.

"Já vím co to znamená!"

"Ale mnohem raději bych to vyřešil teď hned a bez rámusu." na podpoření svých slov mávnul varovně hůlkou do prostoru.

"Taky myslím. Lepší zlikvodovat tohohle zrádce rovnou, dřív než nám znovu vrazí nůž do zad." zasyčel na to konto zlověstně Remus.

Minerva jen rezignovaně pokrčila rameny. "Snad se konečně dobereme nějakého kloudného závěru a potom.. se pro mě za mě, třeba povražděte." vzdychla.

"Yes!" zaradoval se Lupin a počal šťastně kroužit rukama kolem těla.

Snape to okomentoval jen nedbale vztyčeným palcem.

Tohle odpoledne bude sakra dlouhé.

O několik hodin a několik set metrů později. Trojice se společně za větších či menších protestů přesunula dostatečně daleko od míst, kde zmizeli čtyři mladíci, pod sympatický rozložitý buk a promýšlela všechny možné alternativy.

"...dobrá už po čtvrté jsme se shodli na tom, že se nacházíme v době někdy před pětadvaceti lety, ale kde? Tohle místo se Bradavicím nepodobá. Tyhle hvozdy.. to není zapovězený les a vy a vaši přátelé jste do něj vstoupili naprosto samozřejmě." shrnula fakta Minerva obracejíc se na svého společníka.

"Tohle už jsme dneska slyšeli," protáhl otráveně Snape, zatímco vyrýval z nudy hůlkou v hlíně už asi stopadesátý obrazec. Převážně převládaly iniciály S a L pospojované plusy a neumělé postavičky Pobertů na šibenici, po zásahu elektrickým proudem a s odjištěnou hůlkou u hlavy.

"Navrhuju (už po páté) prohledat přilehlé okolí a hlavně najít budovu školy!" zapojil se do debaty též již značně netrpělivý Lupin.

"Výborný nápad Einsteine. Jak to chceš udělat, aniž by si nás někdo všiml? Vezmu si tě do kapsy a McGonagallová mi na zádech bude imitovat hrb?"

"Od čeho jsme zvěromágové," trklo Minervu konečně. "Můžeme se přece proměnit!"
Lupin tuhle možnost zavrhl okamžitě a uraženě se k ostatním otočil zády. Snape se jen vědoucně uchechtl, ale i z jeho tváře úšklebek brzy zmizel.

"Dobrá, Remus zůstane zde, zatímco my dva, se vydáme na průzkum. Tím bude i naše strana jištěna, protože pokud se mi něco stane, zůstaneš tu ještě ty."

Ani Severus se ale do proměny nijak zvlášť nehrnul. Na jeho tváři se usídlil na výsost nedůvěřivý výraz a pod ním jen na malou chvíli problesklo na chvíli něco neobvyklého. Snad stud?

Jak řekli tak udělali. Lupin jen nečinně přihlížel, jak se Snape jako druhý a s lehkým uzarděním proměnil v ladnou laň a za chvíli už si to spolu s kočkou hasili směrem, kterým dle svého bezchybného orientačního smyslu Minerva tušila Bradavickou školu čar a kouzel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama