Kapitola 12.

14. října 2007 v 16:53 | mysteria |  Černý smaragd

Strašně, strašně, strašně moc se omlouvám. Já vím, že nejsem na řadě a že bych měla pokračovat v něčem jiném. Přísahám, že tohle je už vážně poslední kapitola Smaragdu ode mě. Prosím odpusťte mi, já musela ještě jednu malou bezvýznamnou kapitolku napsat :-)





Co nevidět se před nimi konečně vyloupla silueta Bradavického hradu. Nic nenaznačovalo, že by se zde něco změnilo. Škola vyhlížela stejně, jak si ji McGonagallová pamatovala z dob před dvaceti lety, při té vzpomínce ji nostalgicky sevřelo u srdce. Uvidí sebe samu? Alespoň zdálky. Zavzpomínat na ty časy, kdy bylo ještě všechno relativně krásné a ničím nezkažené. Z rozjímání ji vytrhl ostrý dloubanec do zadní části těla, kterou jí uštědřila netrpělivá laň a tak se dali znovu do pohybu. Před školou se tou dobou pohybovalo jen několik hloučků studentů, ostatní měli zřejmě vyučování v budově a tihle se právě chystali na hodinu péče o kouzelné tvory. Ideální příležitost jak proniknout do budovy. Zatímco Snape se záští pomýšlel na to, že ta povedená čtveřice už je zase určitě za školou, Minerva sama si nebyla jistá, jestli to, co dělají je správné. Proč vlastně podnikají takhle riskantní akci, když mohou docela dobře začít s pátráním jinde, ale jakýsi vnitřní hlas dobře znal důvod. Byl to Brumbál. Brumbál, který byl toho času v budoucnosti už několik týdnů po smrti. Věděla, že s ním nemůže mluvit, ale chtěla jej alespoň znovu vidět. Naživu. S těžce nenápadnou srnou v patách proklouzli bránou na dvůr, do předsálí a odtamtud do jedné z méně frekventovaných chodeb.

"A co teď?" ptal se netrpělivě Snape protahujíc si trochu pokroucené údy. Spárkatá zvěř to nemá zrovna lehké.
"Bravo, jsme v Bradavicích, ale nechápu, co jste tím chtěla dokázat. To si vážně myslíte, že by se Black skrýval právě zde?" dorážel na McGonagallovou, která se snažila zkoncentrovat myšlení a přijít na to co dál. Ani jí už se nezdál tenhle nápad právě zdařilý. Co na tom, že jsou tady. Budoucnost stejně nezmění a ani nemůžou...

"Prozatím bude nejlepší, když se ztratíme v davu." navrhla a chopila se hůlky.
"Mě tu jako profesorku v nejlepších letech každý zná, ale vy byste zde ve svém starším provedení působil trochu nepatřičně."
"Efecto Habitus!"

Ve vteřině vystřídala Snapeovo dosavadní oblečení klasická studentská uniforma v prodlouženém provedení s kravatou ve Zmijozelských barvách.

"A tohle mi má pomoct?"

"Nijak zvlášť, ale pokud budete chodit se sklopenou hlavou tak, jako za svých mladých let, nemusel by být rozdíl až tak markantní." odvětila mírně uštěpačně.
"A teď...."

"Potřebujete ještě něco Minervo?" Ozval se přímo za jejímy zády známý laskavý hlas.
Škubla sebou jakoby právě dosedla na napínáček.
A je to v pytli.
Bleskurychle zhodnotila možnosti úniku, ale na chodbě již nebylo kam zmizet. Snape se mezitím ne zrovna moc šikovně přikrčil a sklopil hlavu jak nejlépe uměl.
Oslovená se tedy pozvolna otočila s úsměvem tak nevinným, že i Lord Voldemort by uvěřil, že se vůbec nic neděje a tělem se přitom pokoušela co nejvíc zakrýt dospělého a od dětských let o poznání rozměrnějšího Snapea.
Ale ředitel se zdaleka nezajímal o to, co profesorka schovává za zády, neb byl v tom okamžiku konsternován něčím docela jiným.

"Panebože Minervo!" zhrozil se Brumbál. "Přihodilo se vám něco? Působíte náhle tak..... ustaraně." snažil se kulantně zaobalit fakt, že profesorka vypadá náhle o několik desítek let starší a vrásčitější, než před pár okamžiky.

"Ne, Albusi nestalo se vůbec nic, asi jsem se jen špatně... totiž... vyspala." mlžila ropačitě McGonagallová.

"Ale před pár minutami jsme spolu hovořili a... " začal zmateně Brumbál, když si konečně všiml, že zde zřejmě nejsou tak úplně sami.

Zvědavě nakoukl Minervě přes rameno, ale ta promptně couvla, přičemž přišlápla Snapeovi obě špičky. Zavyl tak hlasitě, že raněná laň by byla oproti němu tichým šachistou, ale přidejme mu k dobru, že se alespoň snažil přiblížit se k mladistvému mutujícímu tónu hlasu.

"To je... totiž." hledala správná slova profesorka, ve tváři lehce znachovělá.
"Jeden student měl ošklivou nehodu s žahavou kletbou, tak ho právě vedu na ošetřovnu. Ano, to je ono! Vedu ho na ošetřovnu víte?" hlaholila šťastně, vděčná, že našla stéblo, kterého se může chytit.

Brumbál se ale nedal odbýt tak snadno, jak předpokládala.

"A dovolíte abych se na to sám podíval, nebo je to pro oči starého muže přespříliš děsivé." usmál se

"Ehm jistěže." pípla McGonagallová, jen tak tak, že stihla volnou rukou s hůlkou vyslat dozadu zmiňovanou kletbu.

Když poodstoupila, stál před Brumbálem Snape zohavený tak, že by ho ani vlastní matka nepoznala.

"Ajajaj," zakabonil se Brumbál. "To vypadá zle. Krom toho mělo to kouzlo zjevně i jakési zvláštní vedlejší zvětšovací účinky, protože jste se nám i nějak vytáhl Severusi."
"Kdo vám to udělal?"

Snape na chvíli zkoprněl. Ten Brumbál se ne nadarmo honosí takovou pověstí. Ačkoli by ho nepoznala ani vlastní matka, tak ředitel očividně ano.

"EJS OTR!" zahuhlal postižený. Ani teď si nenechal ujít příležitost namočit svého někdejšího soka do nějaké šlamastiky.

"Co říkal?" dožadoval se překladu ředitel.

"Že neví. Chlapci zřejmě zkoušeli nějaká kouzla na obranu proti černé magii a pak to takhle dopadá. Asi bude nejlepší, když ho co nevidět odvedu na ošetřovnu. Tam už ho dají do pořádku."

"Ano, ano jistě."
"Dějí se tu dnes vážně zvláštní věci, učiněný blázinec," kroutil nevěřícně hlavou Brumbál a na odchodu se ještě naposledy otočil.

"A Severusi prosím..."

Ve Snapeovi zatrnulo nepříjemnou vzpomínkou.

"Když už vás tu mám, domluvte trochu svým spolužákům. Crabbe mi v nestřeženém okamžiku opět vhodil do ředitelny bombu hnojůvku!"

"Itě ane." koktal, ale to už záda v šarlatovém plášti zmizela za rohem.

"Co je tohle za nápady?" prskal, když nabyl opět své původní podoby. Na tváři mu zbylo jen několik nevábně vyhlížejících pupenců.
"Já jsem okamžitě tvrdil, že vstupovat na půdu školy je v naší situaci holé šílenství!"

Minerva už Severuse ovšem opět nevnímala. Myšlenkami zůstávala u Albuse Brumbála a snažila si uchovat v paměti pohled na jeho starou dobrotivou tvář.

"Tak jak se cítíte tváří v tvář své budoucí oběti?" rýpla do něj.
"Jaký je to pocit hm?"

"Nedívejte se na mě takhle! Já Brumbála nezabil. Vážně ne." ohradil se Snape, jakoby se na něm právě dopustila té největší křivdy.

"Nebuďte směšný a to vám mám věřit?"

"Vždyť vám to říkám, já to skutečně nebyl!" hájil se horlivě dál. V životě provedl hodně sviňáren, ale něco takového... no možná, dejme tomu.

V tom si Minerva vybavila dopisy, které objevila v budoucnosti v ředitelově pracovně těsně po jeho smrti. Ten růžový papír a zvláštní text, ve kterém bylo zmiňováno i Snapeovo jméno v souvislosti s Brumbálovou smrtí. Může to být pravda? Je Albus skutečně stále naživu? A co s tím má společného Harry Potter? Najdou Siriuse Blacka? A co Nicholas Flamel?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama