Poslední polibek - Kapitola 6.

11. listopadu 2007 v 15:44 | mysteria |  Poslední polibek
Sirius zůstal jen bezvládně ležet na zemi snažíc se vstřebat tu šílenou bolest, ale dost dobře to nešlo. Slzami bolesti zvlhlým zrakem před sebou viděl jen rozmazaný obrys Viwian La Rose jak nad ním se založenýma rukama a očividně spokojena stojí.


"Nevíš s čím sis začal Blacku," slyšel vzdáleně její hlas.
"Tohle je začátek, začátek války!" poslední slova už se rozplynula ve tmě, když ztratil vědomí. Pokud to měla být válka byl i on ochoten bojovat, alespoň hned jak se dá trochu do pořádku. Ještě chvíli vítězoslavně postávala nad jeho bezvládným tělem, ale svůj triumf si bohužel nemohla vychutnat déle, než bylo nezbytně nutné, Filch byl každým okamžikem zpátky.

"Luci mohl bys?" požádala líně svého spojence, který na její rozkaz jediným mávnutím hůlky vygruntoval celou polovinu chodby a sám se nenápadně ukryl do nejbližšího výklenku ve zdi za teď už nádherně nablýskané brnění.

Viwian se mezitím s odporem chopila jednoho z hadrů a jen tak pro formu se jala otírat okenní tabulky.

Ve Filchově tváři se při pohledu na vygruntovanou chodbu zprvu usídlil výraz spokojeného nadšení, ale pohled na ležícího chlapce mu úsměv z tváře opět smazal.

"Co se mu stalo?"

"To netuším," odpověděla bez zájmu Viw aniž by se otočila od okna. "Zřejmě na něj tahle práce byla moc," dodala se smíchem.

"Hej, chlapče, jsi v pořádku?" Zkoušel to Filch a mírně do Siriuse rýpl špičkou boty. Ani po opětovném zatřesení a lehkém nakopnutí se mu ale odezvy nedostalo, Black byl zjevně mimo sebe.

"Radši ho odnesu na ošetřovnu. Váš trest je pro dnešek u konce slečno," zachraptěl, vrátil jí náhradní hůlku a nešetrně si přehodil bezvládného Siriuse jako pytel brambor přes ramena. Sotva zmizel za rohem, po boku Viwian se opět jako stín objevil Lucius. Než se stačila odtáhnout objal ji kolem ramen a přitiskl k sobě. Nijak zvlášť něžně a s citem, ale majetnicky právě tak, jak to měl ve zvyku. Dobře věděla, čím si nárokuje její náklonnost a on těchhle starých "malých výpomocí" velmi často a rád využíval.

"Myslím, že teď už má dost." řekl potěšeně a rty se zlehka dotkl jejích vlasů.

"Ne to nemá!" prohlásila rázně a vytrhla se mu tak prudce, že sebou polekaně trhl.

"Ještě pozná, co obnáší začínat si se mnou!" pronášela do ticha prázdné chodby a očí jí plály hněvem a neskrývanou záští.

Na to konto se Lucius jen spokojeně ušklíbl. Takhle se mu líbila nejvíc.

"Tohle je jen začátek."

+++

Kamarádky právě vycházely z učebny starodávných run, přesto měla Eridan hlavu spíš než prastarých symbolů plnou toho, co viděla předchozího večera. V životě by ji ani nenapadlo, že Remus může být... proč se jí s tím nikdy nesvěřil? Považovali se přece za dobré přátele. Do jejích myšlenek ale náhle hrubě pronikl něčí poděšený křik. Chodbou se hnal, nebo teď už se spíš jen ploužil Filch s nestandartním břemenem na zádech v podobě Siriuse Blacka o kterém si zjevně některé studentky myslely, že zemřel a tak kvičely, pištěly a všemožně dávaly najevo své rozrušení.

"Co se mu stalo??" naráželo na školníka stále větší množství stejných otázek v nejrůznějších obměnách, ale ten by neodpověděl asi ani kdyby to věděl.

Eridan s Mysterií jen šokovaně sledovaly jak zaplul i s jejich spolužákem na ošetřovnu.


+++

Vypadalo to, že zbytek dne bude moci strávit v klidu občasným účením a v lepším případě šikanováním mladších spolužáků, ale osud jí ujevně nepřál. Schylovalo se už k večeru, když k Viwian dorazil Snape se vzkazem od Brumbála. Byla nutná další okamžitá návštěva v jeho kanceláří. Viw neměla ani nejmenší ponětí, co by po ní mohl ten stařík ještě chtít? Byla natolik uchvácená opojením z vlastního prvního vítězství, že nemyslela téměř na nic jiného než na to, jak bude probíhat další pomsta a že se měl Black nač těšit. Když vstoupila stejně jako už včera do ředitelovy pracovny, stále netušila oč se vlastně jedná a jaký důvod má to, že ji zavolal.

"Pojďte dál Viwian," vyzval ji stejně laskavým tónem jako obvykle, přesto z jeho hlasu na chvíli vycítila lehkou nespokojenost.

Teprve teď zjistila, co je vlastně důvodem její návštěvy. Odpověď byla nasnadě vlastně ležela přímo před Brumbálem na psacím stole. V tu chvíli by se i v jinak chladnokrevné Viwian krve nedořezal. Jak jen mohla zapomenout?? To prostě nebylo možné. Byla až příliš pohlcená vlastní nenávistí k tomu zmetkovi z Nebelvíru, že zapomněla na výjmečně důležitý předmět, který zůstal ležet na podlaze v místech, kde se ji znovu pokoušel políbit. Brumbálovi teď již ležela na dlani Viwianina stará rozlomená hůlka.

"Tohle našel pan školník na místě vašeho dnešního trestu." promluvil teď už o poznání vážněji a zkoumavě si ji měřil přes skla brýlí. "Máte mi k tomu co říct slečno? Patří snad tahle hůlka vám?"

"Bohužel nemám, moje totiž není... snad Siriuse Blacka možná," zareagovala okamžitě bez sebemenšího zaváhání. "Jak vidíte svou hůlku mám," dodala ještě a předvedla řediteli tu, kterou jí opatřil Lucius.

"Vskutku. Víte o tom, že vypomáhání si kouzly při plnění trestů je velice závažný prohřešek?" pokračoval Brumbál, ale ani tentokrát Viw nezaváhala a zpříma mu hleděla do očí dál. Neměl možnost zahlédnout v jejím pohledu ani jediný záchvěv pochybnosti, nic co by nasvědčovalo o tom, že lže. V tomto ohledu vážně vynikala.

"Navíc jak jistě víte Sirius Black skončil po vašem společném trestu na ošetřovně a já bych rád věděl, co je toho příčinou..."

"To by jste se měl nejspíš zeptat jeho."
"Já o tom vážně nic nevím, muselo se to stát, zatímco jsem byla zabraná do úklidu na druhé straně chodby." ujišťovala ho Viwian s pohledem tak nevinným, že jí nad hlavou téměř vysvitla svatozář.

"V tom prvním máte jistě pravdu, nejlepší bude zeptat se přímo pana Blacka. Koneckonců se nám již trochu vyzdravil a tak jistě rád objasní tu politováníhodnou událost." řekl Brumbál teď již s úsměvem a pokynul ke dveřím, ve kterých stál sice ještě vlivem crucia trochu ztrhaný pobledlý a malátný, ale živý Sirius.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livian Livian | Web | 12. listopadu 2007 v 14:30 | Reagovat

krásná a poutající povídka, úplně jsem se do toho začetla. Už se moc moc těším na další.

2 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 17. listopadu 2007 v 13:13 | Reagovat

Fakt pěknéé...jsem prvně myslela, že ve Viw zastane Siriuse, když jej Lucius mučil, ale ona nic...což mě docela překvapilo..ale jinak pěkně napsané :o)

3 viwian viwian | 19. listopadu 2007 v 17:54 | Reagovat

eliz... na to nejde nereagovat...Proč bych mu jakožto zmijozelskápotvora měla pomáhat? :)))

4 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 3. prosince 2007 v 14:45 | Reagovat

Hele...tak tě jednoduše nevidím jako potvoru...:)))

Já pořád nevím proč všechny povídky, které jsou o tvé maličkosti napsány tak, že musíš chodit do Zmijozelu...tě možná někteří vidí jinak :*)

5 viwian viwian | 6. prosince 2007 v 14:15 | Reagovat

Eliz v těch povídkách jsem ve Zmijozelu právě proto, že kdyby tohle byla skutečnost, stejně bych v něm skončila. Opravdu nemám v lásce Nebelvír a chovala bych se snad ještě hůř než v té povídce... Nemůžu za to, ale Harry alias Hrnčíř mi totálně zkazil o této koleji všechny dobré myšlenky... :)

6 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 6. prosince 2007 v 18:31 | Reagovat

Tot pravda...u mě je nezkazil jen Harry...ale pořád si tě tam jaksi neumím představit..ale podle povídky...(je suprově napsaná) tam fakt zapadneš.

Doufám, že bude brzo pokračování :XX

7 medea medea | Web | 12. prosince 2007 v 12:32 | Reagovat

Pěkná kapitola. Mě se naopka líbí, že tvé postavy chodí do zmijozelu. Mě přijde, že vše není jen o dobrém konci. Já osobně bych ve zmijozelu chtěla skončit také. Doufám že brzy napíšeš pokračování.

8 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 27. ledna 2008 v 15:57 | Reagovat

Jéé...pěkný design...ale já se tak těšila na kapitolku :((

9 Recar Recar | Web | 8. května 2008 v 14:43 | Reagovat

Fakt pěkná kapitolovka ale myslím si že by se ho  ta dívka zastala alespoň na tolik aby byl schopen odejít po svých a když by se ho nezastala jistě by tam nezapomněla hůlku.

10 Hnůs Hnůs | 6. září 2008 v 14:49 | Reagovat

Pitomost jakio mraky, venuj se radsi uceni a ne takovym to nesmylum

11 Jul Jul | Web | 12. listopadu 2008 v 14:57 | Reagovat

nedávo jsem objevila tvoje stránky a tak jsem se tu povídkurozhodla okomentou až u posledí takže ...... povídka je super

Hnůs,: ty se radši starej o svoje učení a nemuč nás tady svými trapnými komentáři,chtěla bych vidět tvoji tvorbu (teda pokud nějakou vůbec máš)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama